Do méně usměvavých nocí a zbytečně krátkých dnůOpět tančí skotačivě radostný čardáš bílé poťouchlé vločky snůNa tu nejvíc křehce znaveně krásnounavlíkl kdosi o tři čísla větší mikinuDoteky vetkl jí do vlasů pohodu vzácnoua mezi lopatky polibky vtiskl citů rytinuZas čajová lžička je spokojená v objetí svého ze všech stran radostnými obrázky malovaného hrnečkuA teď by se slušelo říci a pohádky je to konecvšak v této pohádce nezazní utichající vypravěča následný hlas zvonečkuVždyť proč svou nicotnostípřicházet o spousty smíchu plných dníA tak ta vločka zachumlaná ve své mikiněs krásným úsměvem dál spokojeně sní