Na návsi houkala sovadnes přesně o půlnocia o hodinu později bylo slyšet drnčící kola kočáru.Dusot koní udusilposlední zbytky ostychu,Odevzdávající rozepla siknoflíček u košile.Pokud by se její dech- provoněný zapomenutousladkostí lesních plodůa kabinetního vína, jehož hrozny pamatovalyjejí první lásku -v tu chvíli zhmotnil(jakože nechybělo moc),místností by projel bleska zasáhl to, jenž nemohlo být jinaknež nedotčeno.(Vyprahlá poušť občas touží po vyprahlosti.)Ale protože zhmotnění už přeci jen něco vážía Odevzdávající si hlídala figuru,jen bez dechu rozevřela kolenaa prstem od popelanapsala mu jméno na čelo.Na návsi zakokrhal kohout.