Zředěná duše ve sklence od burbonuzlehka odkapává do sněhu a Čas -útlý v bocích z toho všeho shonubliká jak Plamen co ztratilas.A v tichu pokoje bijí nahá srdce,Andělé z chrámů vyhánějí mráz...Dýchni mi, Lásko, na mé zkřehlé srdcesic se Ti ztratím, sic si zlomím vaz!Ve světle lampy, vídám létat vločkyto nezbeda Vánek, fouká z pod tvých řas...Když Srdce mlčí, v prázdnu oceánuv hlubinách hledám Tvoji Tvář......
Sosna zvlčelý
A já si říkám, za jakého světa že k nám promlouváš? To je jak z druhého břehu. Něco, co slyším prvně v životě a jako bych tak důvěrně znal. Něco, z čeho jsem odešel a k čemu se jednou jistě opět navrátím. Něco, co vžene slzy do očí a přece pohladí jak dotek peří křídel andělů... Díky, že jsi!