zapomněla se malá holkav bouři otisků srdcíbijících životemjako ty zvonyna něž před mnoha letypočal usedatprachpočítala vylíhnuté "kéž by"a měřila teplotu horkosti cizích slzía pravděpodobnost cizích lží...a tak tam stála a koukalaa hvězdy vítalaa mávalakdyž svítaloneboť kdyby usedlatak by plakalaa uzřelaže lhalasama sobě...a v tu chvíli by zvony ožily