Mamma Rosa (povídka) - Diskuze a zkušenosti

Ležel na posteli,oči obrácené ke stropu,nemluvil,byli ho navštívit příbuzní,ale ani se na ně nepodíval.Nechtěl teď nikoho vidět,nikomu nic vysvětlovat a už vůbec ne mluvit o svýchpocitech.Před několika dny se probral z komatu,po těžké autonehodě,při které kromě poranění hlavy došlo k pohmoždění v oblasti pánve a ztrátovému poranění pravé nohy pod kolenem.Víc než ztráta nohy ho však až k šílenství přiváděl jiný problém.Necítil si ho,měl pocit jakoby tam měl prázdno,jakoby mu chyběl,byl to jakýsi zrcadlový obraz fantomové bolesti,přesto,že tam všechno měl,necítil nic.Když se ptal předevčírem doktora,jak to s ním vypadá,ten jenom pokrčil rameny a pravil:“Zatím je příliš brzy vynášet nějaké soudy,musíme být trpěliví,čas vše ukáže…“Čas..nenáviděl to slovo…hořká pilulka nevědění...proč vždycky když lidé neví,nemají jistotu,chtějí se vyvléci ze zodpovědnosti, se ohání časem...Jeho přítelkyně ho za celou dobu nebyla navštívit,mluvil jenom s jejím bratrem,s kterým byli dobří kamarádi.Brala si to osobně,co si to vůbec dovolil „jí“ to udělat,měli přece v plánu tu krásnou dovolenou na Seychelách,ona se tím samozřejmě všem pochlubila,a teď tohle.Miriam je učiněná krasavice s dlouhými černými vlasy a azurově modrým pohledem.Rozmazloval jí,byl majitelem prosperující firmy,mohl si to dovolit a taky na své krásné slečně nehodlal šetřit,dopřával jí veškerý luxus krásných šatů,šperků,exotických dovolených i nového sportovního auta.Byla přece tak mladá,tak krásná,tak vášnivá..Srdce se mu sevřelo bolestí,když mu hlavou prolétly obrazy jejich společného divokého milování,byla k neudolání.On sám byl se sebou spokojený,protože ač o 15 let starší,jejímu divokému kankánu vždycky stačil.Možná i proto to spolu táhli už pět let.Zavřel oči.Najednou mu promítla na vnitřní plátno dávno zapomenutá vzpomínka.******Jeli spolu s Miriam autem z nějaké oslavy (on nepil)a jak byla ovíněná,tak se po něm plazila jako liána,chichotala se,okusovala mu pravé ucho a neodbytně strkala ruku do kalhot.„Sakra Miriam,přestaň,chce se mi čůrat“ …. Rychle zastavil u krajnice.S pocitem přetékající nádrže rychle vytáhl „nástroj“ a s úlevou vypustil přemíru tekutiny.Jak si zapínal kalhoty uvědomil si,že tam není sám.Dívala se na něj žena – neurčitého věku,možná 50-60 let hádal.„Promiňte,prosím,nevšiml jsem si,že tady někdo je,“ omlouval se s pocitem viny.„To nic,panáčku,za svého klacka se nemusíš stydět“, …odvětila žena zastřeným hlasem…,“Mamma Rosa už takových viděla…“ v čokoládově sametových očích ji přelétl šibalský úsměv.„Vy jste Mamma Rosa ?Slyšel jsem o vás vyprávět asi před 20 lety,dělala jste vyhlášenou tanečnici v baru Mulino Rosso…Žena jej se zvednutým prstem přerušila „kurvu jsem dělala,panáčku,jen se nestyď to říct,kurva je práce jako každá jiná,akorát to někteří občas balí do jiného pozlátka.“„Mysleli jsme si ,že už nežijete,před 10 lety se po vás jakoby slehla zem“.„Bydlím tady v maringotce u silnice jaro-léto,občas nějaký poutník potřebuje útěchu“, v zastřeném hlase zazněl neznatelný odstín bolesti,„ zbytek roku pomáhám sestře s hospodářstvím“.„Giorgio,pojď už,chci ti ho vykouřit,o čem se tam bavíš s tou starou ježibabou ?“ vykřikovala nedočkavá Miriam.„Nashledanou,už musím jít“, rozloučil se se svou neočekávanou společnicí.„Měj se hezky,panáčku“ mávla rukou s pochopením.Zbytek cesty neměl k nežnostem a dotíraní své připité partnerky moc vstřícné ladění,najednou mu připadala víc vulgární než žena,se kterou před chvílí prohodil pár slov.*****„Rány jsou zhojeny,vše probíhá jak má,přeložíme vás na rehabilitaci,tam se bude pahýl dále připravovat na protézu a vy absolvujete specifická cvičení k posílení ochablého svalstva,“ oznámil s uspokojením ošetřující lékař.„Ale co bude dál s..., hlavou ukázal směrem k podbřišku,“ pořád tam nic moc necítím“.„No,ano,vidíte,pošleme vás ještě na urologii,ať to zhodnotí po své stránce,z našeho hlediska je vše v pořádku“ dodal doktor.Ani urolog do problému nevnesl moc světla,Giorgio se dozvěděl jenom to,co mu již bylo známo:je to ještě brzy od úrazu…teprve se dávají dohromady nervy… za rok se uvidí.Za rok ! A co když ani za rok se nic nezmění,co když už se nikdy nebude moct cítit jako chlap!Na rehabilitaci nastupoval se smíšenými pocity,nicméně nakonec mu tam ty dva měsíce bylo docela fajn,setkal se s různými lidmi,viděl,že na tom není zdaleka nejhůř a srdnatě se ponořil do tvrdé dřiny,aby co nejdříve získal ztracenou kondici.Miriam se za ním zastavila jenom jednou,v perfektním outfitu,který nestydatě dával na odiv všechny její preference a důkladně impregnovaná parfémem Lancome Hypnose,ze kterého se točila hlava všem spolupacientům,ještě hodinu poté,co odešla..Sdělila mu svým typicky teatrálně-dramatickým způsobem,že toho bylo na ní moc,že hrozně trpěla,že je jí to líto,ale za tu dobu co on byl ve špitále si už našla náhradu v náruči jeho společníka.Nezeptala se jak se cítí on,jak to všechno zvládá ,jestli ho něco bolí..Sebral veškeré síly a štětcem sebezáchovy vykreslil na rtech úsměv,přestože v očích mu seděl hluboký smutek:„To nic Miriam,chápu to,samozřejmě,jsem invalida a ty potřebuješ pořádného chlapa.Uži si to.“„Já věděla,že jsi drahoušek“ s úlevou se rozesmála,vtiskla mu letmý polibek na čelo a vyplula jako pávice ze dveří.****Asi rok od úrazu už Giorgio normálně pracoval,snažil se v práci trávit maximum času,prokládal to častým plaváním a posilovnou,zkrátka snažil se zaměstnat tak,aby po příchodu domů padl únavou a neužíraly jej neodbytné myšlenky.Jeden podvečer se vracel ze služební cesty domů a najednou si uvědomil,že jede kolem známého místa…ano tady to bylo...vzpomněl si,tady se přece tenkrát potkal s Mammou Rosou.Zmocnila se ho neodbytná touha setkat se s tou ženou ještě jednou.Zajel na odpočívadlo,zaparkoval a namířil si to k nedaleko umístěné maringotce.Chtěl zaklepat na dveře,ale pak se zarazil,co když tam bude mít „klienta“,a jeho ruka se zastavila v intermezzu nad klikou..V té chvíli se otevřely dveře a sametově hnědé oči mammy Rosy se upřely na jeho tvář:„Dobrý večer,panáčku,já to tušila,že se vrátíš,“ v zastřeném hlasu prosakoval nesmírně příjemný vstřícný tón „pojď dál,nikdo tady není“.Maringotka byla velmi vkusně zařízená,pár kousků dřevěného nábytku,pěkná bytelná postel se závěsy,příjemně teplé žluté světlo.„Tak si u mě udělej pohodlí,klidně se svlékni,natáhni na postel,vidím na tobě ,že to potřebuješ“.„Mamma Rosa“… přerušila ho „stačí jenom Rosa,aspoň si nebudu připadat tak stará“.„Tak tedy,nevím jak začít,já já“, zadrhával, „já jsem invalid,impotent..“hlas se mu zlomil a v očích se objevily slzy.„Já vím co se ti přihodilo,dcera mé sestry pracuje v nemocnici,kde si ležel,vím o tobě všechno – teda skoro-všechno“ usmála se,“ nemusíš se trápit vyprávěním“.Díval se na ní s úlevou,najednou se cítil lehký,nemusel nic vysvětlovat,zdůvodňovat,omlouvat se.Rosa měla bílé vlasy,přestože jí ještě nebylo 55 let a vrásky kolem očí,ale její tvář vyzařovala tolik lásky,kolik ve tváři své bývalé milenky nikdy neviděl.Její sametově hnědé oči měly v sobě bezednou hloubku poznání a pochopení.„Svlékni se a lehni si na postel,“ pronesla důrazně.Chtěl protestovat,ale položila mu prst na ústa.Svlékl se,odložil protézu a natáhl se na pohodlné posteli.Rosa mezitím připravovala masážní směs,nevěděl co tam míchá,ale příjemná vůně s podtóny skořice,koření a jasmínu postupně odplavovala jeho napětí.Začala ho velmi opatrně a důkladně masírovat.Nejdřív záda,pak ruce,nohy,každý prst,každý sval.Počínala si velmi profesionálně a její ruce tančily na jeho těle nádherný tanec.Vychutnával si dávno zapomenutou rozkoš doteků.Rosa se pomalu blížila k podbřišku,v první chvíli chtěl protestovat,ale pak se jeho naznačený odpor rozpustil do úplného odevzdání.Před touto ženou si nemusel na nic hrát.Po půl hodině speciální masáže si najednou uvědomil,že jej cítí,že všechna spojení najednou ožívají,že vnímá proudění krve,která se do něj nalévá.Stál mu,tak jako kdysi dávno v době ledové,připadalo mu to jako věčnost.Ruce mammy Rosy neustávaly,souzněly s jeho pocity,vedly jej až k okamžiku vyvrcholení,když horký proud nakonec vystříkl na její prsa.Cítil úlevu,nesmírný mír rozlévající se po celém jeho těle,pocit ničím nezaplatitelného vítězství......Tiskl ženu v náručí a hladil jí bíle vlasy.„Děkuji Mamma Rosa,moc děkuji“.