Nejsi jak se zdášrád se člověk mýlíkrásně vypadášv telce černobílýnejsi jak se zdáškdo ví, tiše šílíKolem sebe mášduhu téměř vílíbereš, nedávášsvědomí snad kvílínejsi jak se zdáša ten úsměv...milý...Počítám co mášzapadají dílyvšak co naděláškdyž hledáš místa bílýčerný nevnímáši tací jsme byliJá tě vidímjá ty oči mámjá to cítímjá to dobře známjá prokoukla tvou ležjá se chytit nenechámjá ti říkám - běžjá slzy roním na zrcadla rámNejsi jak se zdášhezká chytrá miláty se usmíváša já jsem...černobílá...
Wolfinka
au! a ta poslední sloka tomu dává opravdový spád...
hmmm... (nejsi, jak jsem si tě vysnila? neodpovídáš mým představám? prostě jsi člověk, máš chyby? ... něco na ten způsob? - nejsi ta víla, za kterou jsem tě měla? ... ále)