Víš, mně je smutno,tak tam pozdravuj...Já vím, hodně zářivých hvězdještě padne k nohámvrbám od rybníka...až půjdou spátlístky nenechavé...a s podzimem, když hlavy skloník hladinám a lístek po lístkuopadá... ty malé lodičky snůodplují - tam... Já vím, je těžké rozumět pomlkám,barvám jež pozvolna hnědnoua stárnou a z jara se navracína bárkách z kůryJá vím, je těžké pomlčet o tichu,co voní po šeříku, po doteku pravdypo patníku... z cukrové vaty...já vím, že dětem tvrdnou patyjá vím...že odvykají časem hrám a barvám, (a pak se ptají - kudy kam?)a je mně smutno, že nerozumíš pohádkám,tak tam pozdravuj, proč nemůžu jít k vám?...Ve zvlněných zrcátkách studánkyvídám tvářjedináa mydva...přijď až - zavolám...(do ztracena)
K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.
(Přihlásit)
... tak tam pozdravuj Já vím, zbyla po Tobě otevřená lahev bublinkové limonády a ztracená mince na úpatí snů hořkobol sladkosti nakouslé čokolády a maličké přísliby načatých dnů Já vím, kaluže na cestě že už se zalesknou na cestě k vám a všechna zrcadla odráží vlaštovky scházej se na větvích já už to znám
překrásné a geniální Wolfinko, co píšeš... (slovy se to samozřejmě nedá pořádně "ohodnotit", protože Tvoje básničky jsou víc než slova, jsou jako život, jako kouř z dýmky stařečka, který mu (údajně) vhání slzy do očí - ba co víc, jsou jako ty slzy samotné... a to, co je skutečně vyvolalo...)