Stojím pri okne a spomínam...Je to ako zlomok vycerenéhoaparátu s malým objektívom.Prisla som s vecnostivstúpila do kruhu casua dnes pozerám zo sebaocami starej zeny.....Je mi smutno.Kedysi som sa dívala ocamidietata, zeny,zrelej zeny...Zivot mi ukradol cas...Stojím pri okne a hladím...Vietor zúrivo kláti stromamia zem je holá,ale este tepláa cítit jej chvenie...Listy stromov lietajú v povetrí a tvoriapodivné atrakciea vibrácie krásnych farieboranzová,zltá,cervená..Pocujem stonat stromyi moje srdcepocujem svoje slzypadajú tvárou ako dázdco prichádzavo velkých kvapkách,ale bolest a smútokdázd vo mne nezmyje...Zivot prúdi a ja sa snazímzachytit bolest vo svetle svojichmyslienok..
Piháček
Emili? hned mi naskakuje husí kůže a mám mateřský a opatrovnický syndrom....pojď ke mě a schovám tě a ochráním před smutkem Duše.....budu tvým teplem a Světlem po tu dobu,co tvá Duše pláče.....koupila jsem si nového Anděla a objímá velký kamen..má na něm položenou hlavičku a smutek v očích..na kameni je vyryto ..."když Duše pláče-člověk slzy nevidí"
PS:jak mám nyní necitlivé nervy ve svalu...tak mi brnííí...taková je to síla.....
je to krásná báseň,ale zároveň volání o pomoc....jdu k tobě a objímám
Piháček
» mitea
na někoho asi podzim tak působí...teplo a energie odchází a nastává nostalgie....ale já podzim miluju...na mě působí jak fantazie a je mi krásně..je to kreativní roční období a to mě baví...každý jsme jiný,ale fakt z každého slova cítím smutek...jako by jsi stála u okna a hleděla ven..na padající listí a odcházející čas,jež se mění ve vzpomínku a přítomnost stárne.....krásně píšeš