Včera jsem chtěla myslet jenom na tebe. Na to cos mi přinesl. Lásku, štěstí, něhu... Okolnosti se zase spikly proti mně a neměla jsem čas schovat se se svýma myšlenkama někam, kde bych se oddala vzpomínkám...Ale někde uvnitř to je, ten pocit z chvíle kdy jsi ke mně přišel. A byl to hroznej strach, ne láska, co jsem cítila jako první. Strach že tě ztratím a že tě nedokážu ochránit. Nebyla jsem na to sama, ale trochu toho strachu ve mně zůstalo doteď. Miluju tě tolik že to nedokážu říct, je to láska příliš sobecká, ale neumím to změnit. Večer se vrátíš a budeš jiný. Bude ti devět a budeš hrozně velkej. Obejmu tě jako vždycky a dám ti pusu na tu umatlanou buclatou tvářičku. Řekneš mi - mami, neslintej mně a já se budu hihňat. Jsi nesnesitelnej malej rozmazlenej bobek. Jsi moje velká láska a já jsem šťastná že tě mám. To tys mi dal dárek a já jsem za něj vděčná. P. S. ty Pokemony jsem ti koupila, ale nesnášim je!!!