Ještě stále spí, ta princezna zakletáspí ve voňavých růžích spí a čekána lásku, na polibek člověkavšak ty trny, ty trny si ji bráníty patříš nám, ty jsi naše paníjí však jejich láska tolik pálí,...ale ona jim přece patří...ona je jejich paní......marně se těm trnům brání......ještě stále spí ta princezna zakletáčeká na polibek, na ústa něžná..čeká na něj......čeká na jediného člověka......a pak, když ji zachrání......ten muž, jejich snů, co vkrad se ji do spánku potají...položí ji do postele z růží...ta vůně, ta něha najednou mizí...zahalená do trnů,jež pronikají kůží......do trnů, jež křičí..ty jsi naše paní...naše paní...a to bolí....hodně bolí...
Rotan
Když trnitá bolest se za růži schová Je o to větší čím více je růže snová Trny ze skrytu krásy bodají a srdce drásají Princezně klidného spánku nedají