Pár piv, dobrá nálada, vrávoravý krok a pak bezpečí vlastní postele, která se houpe jako koráb na moři… …koráb na moři unášen vlnami se ale ocitá ve velkém nebezpečí. Ano, není pochyb, piráti. Po té, co jsme podlehli nápadné akční přesile, zjišťuji, že je ještě mnohem hůř – jedná se o pirátky. „Ostatní nechte odplout, chci jen kapitána“, slyším jasný povel super pirátky s planoucíma ohnivýma očima… a tak jsem padl do jejího zajetí. Netušil jsem, co mě čeká. Nedokázal jsem přehlédnout tvary jejího těla a zároveň při pohledu na její šavli, s kterou si jakoby bezmyšlenkovitě pohrávala, jsem se obával nejhoršího. Nakonec se ale stalo ještě něco ,mohem horšího než to nejhorší.Pevně připoután k mučednickému kůlu jsem musel sledovat, jak rozdělali – vlastně rozdělaly – oheň a do obřího kotle daly vařit vodu. Pak nastaly divoké rituální tance, při kterých vynikala jak jejich ženskost tak jejich smyslná divokost. Rozpalovaly se tancem kolem mučednického kůlu a zakrývaly už pouze tolik, že vydráždily mou představivost do maxima. K bodu varu se však dostaly nejen vášnivé děvy, ale i voda v kotli…Na scéně se objevila opět super pirátka a pokynula rukou. Dvě nebo tři se vrhly na můj oděv a během chvilky jsem byl nahý. Přišlo mi trochu líto, že hrubě roztrhaly moje skoro nové rifle, ale v zápětí mě napadlo, že už je možná nikdy potřebovat nebudu a bylo mi z toho docela smutno.Pak ke mně přistoupila Ona, na slunci se zaleskla její šavle jejíž špička se dotkla mého rozkroku. Zároveň jsem slyšel její smích a větu: „Pojďte se podívat, on tam nic nemá“. Chtěl jsem se podívat taky, ale lano kolem krku se nepříjemně zařízlo. Bylo to ještě mnohem strašnější než strašné… …a mně se strašně chtělo čurat. Inu piva udělají své. Dopotácel jsem se na záchod, sáhl do kalhot a… a neumíte si představit, s jakou chutí jsem se vymočil. Jen pořád vidím ty její vášní planoucí oči. V nich nebyla nenávist, ale touha, a já vím, že ji ještě někdy někde na moři potkám…