V záhybech světlaa dvojích mrknutínetoužili po přítomnosti,jež seděla jim na rameni(tak byli blízko/si/)...A kapesní lucernička,kolem níž kmitala můra,zhasla světlo a noc odkryla hvězdy zpod těžkéholínéhogobelínu...Vykoukl Měsíc,přečetl hvězdám krátký úvod o tom, jak se věci mají,vysvětlil jim pár zákonitostí:vášně, lásky,trpělivosti,(přičemž si několikrát významně odkašlal, a hvězdy v posledních řadách se bezvýznamně uchichtly),a odplul s elegancí do oparu času....Ptáci noci dnes neštěbetali,seděli potichu ob jednu věteva naslouchali zpěvu lidských srdcí,jehož slova by se dala volně přeložit jako:"Až v nebi si najdem místo,až zvony zazvoněj na poplach,až dýchat bude těžší než milovat, spočinem spolu navždy."