Z radosti krůček do neznámaa včera jsme spali pod plátky růží,dvě stě osmdesát tři jich bylo,stejně jako polibků, kterými zdobil´s moje tělo.Z té radosti jsem vykročila,když rackové zamávali,do hor, kde lesy, propasti a vlci dlí...Neslyším Tě!Musím jít dál, i když tělo bolí,srdcetepe.Musím jít dál, i když jsem dvojí,láskazceluje.Musím jít dál, i když jsem tvojí,hmmm...zůstanemsvoji.(...ssssslyším Tě...)