Ve smutku trhán na kusy tím co bylo ti víc než ryzíTo když část tvého jářekne ti do očíže jsi cizíKdyž tvým nitrem zažehnutá pochodeňje ti jediným poryvemsfouknuta do tvářeTak jako se ve vteřinějediným seknutím ostříGordický uzel rozvážeZ rozbitého zrcadlastřepy tvého odrazuzjizví zevnitř tvé těloV zaťatých pěstechplno smutkusnad by se raději slzet mělo