Jak táhne se ta chvíle,tak pomalu a líně,v snový svět upadám...Očima zavřenýma sleduji svět,jak vesmír ve vesmíru,jak bájný ostrov míru,kde není dvou, tam není sváru.Vidím hory, lesy,letím nad krajinou,čas ztrácí svou tvář vážnou,ve své rozpustilosti se smršťuje a natahá,jak jen ho to napadá.Žiju, dýchám, cítím bez rozdílu,jen kde beru tu víru, že v tomto nepravidelném ději víru ...spím...