Jsem studnaprázdnátichánudnáhledal jsi voduskončil u dnaSnad jiskřila jsemkdysidnes míjej měi krysynesvlažíš rtyv jedné z mých misekkde hledáš vláhuje dnes písekJsem dávno marnáchybí mi voda blahodárnáa když se ohnuv bolestizas písektišezachřestíto tichomojí dušedrahýje nedostatekvláhykdyž rozejdou selidí dráhyvyschne pramena se studnouje ámenDívám se do sebeaž z hloubi svojí podstatynevidím na nebekde kdysi bylojá a tyvidím své okovya tíží mněa drtía spílám bohovirodiněčtvrtiJsem studnaprázdnástará směšnáámenZdá se to koncemale kde je pramen?Ač nedotknu se nebemou podstatou je zeměa ztratila jsem tebeten pramen je jen ve mněTen pramen je jen ve mnějsem studnajen já vímco jeu dna