Voníš medem, lásko, Voníš chrámem, žerdí i chlebem. Vůní lučního kvítí, slunce tuhle vůni nepřesvítí... Voníš jako miminko, krásně, nevinně, nespoutanně i divoce.. Kéž by jsi uslyšel má slova, .. a přestala Ti chutnat vůně dálek i vůně Saturnova .. a přišel jsi sem, zpátky do Petrova.. Uránku, Ty si zase pěkně hraješ...