Alegorie - Diskuze a zkušenosti

Mučivé vedro, rozpálená cesta, ústa rozpraskaná žárem slunce i horečkou. Kráčela dál, hlavu skloněnou do stínu vlastní duše. Toužila po studánce nebo pramínku. A hlavně snila o tom, že jí někdo jemně setře prach a pot a podá pohár křišťálově průzračné, chladivě perlivé, osvěžující a očišťující vody. Proud rozpáleného vzduchu ji osušil pot vrstvou prachu. Vzpomínala na čarokrásné stráně, na bosé nohy v chladivé rose, kterou se brouzdala naplněna rozkoší a vzrušením. Viděla znovu rozkvetlé louky, kde vychutnávala naplnění lásky uprostřed vůně květů, šumění řeky, poletování motýlů, koncertu cvrčků nebo nočního polibku hvězd. Oživovala v sobě pocity pučící touhy a zrající vášně, překrásných pavučin milostné fantazie a sladkých nektarů štavnaté extáze.Kráčela dál sychravým dnem ponořena do mlhavé šedi větru i unavené duše. Zářivé barvy spadaného listí v pohádkově duhové paletě začínal pokrývat prach cesty a počínající proces neodvratného tlení a rozkladu. Nemilosrdný vítr a neméně laskavé trní jí při nešetrném objetím trhaly chatrný oděv i unavené, vyčerpané, osudu již netečně vydané tělo. Snila o doušku voňavého šálku horkého čaje, který jí někdo s láskou uvaří.Vzpomínala na žhavé polibky rozpalující neuvěřitelným způsobem tělo a na proudy tepla, které se rozlévaly tak zázračným způsobem do každého kousíčku její bytosti a explodovaly jak v srdci, tak kdesi dole v tajemně posvátných hlubinách smyslně nevinného ženství.Mráz pronikal každičkou skulinou cáry oděvů a duše. Kráčela dál vytuhlá na kámen tvrdosti křemene a přestávala věřit, že její srdce ještě může někdy roztát a životodárným pulsováním rozproudit žhavou krev jejího teď sklovitě průsvitného těla. Toužila zahlédnou světélko okna domečku, kde v krbu s příjemným praskotem v krbu plamínky olizují dřevěná polena a naplňuje se posvátné tajemství ohně, který očišťuje a šíří teplo a naději. Klesala do závěje…Odkudsi vyšel muž, zachytil její pád, laskavě jí podepřel, na nic se nevyptával a odvedl ji do vyhřátého stavení. Opatrně jí přidržel u úst šálek teplého čaje. Připravil teplou koupel, ale nebyla schopna se zvednout, svléknout a umýt se. Pochopil to. Jemně snímal zbytky starých, zpocených, zaprášených, beznadějí a ponížením pokrytých šatů, až zcela obnažil její nahotu a přenesl jí do koupele. Sama byla překvapena, že se nestyděla, ač neměla pocit, že by v této situaci působila neodolatelně svůdnou přitažlivostí. Vnímala, že to vůbec není podstatné, protože někdo objímal a líbal její srdce a jeho něžné ruce omyly a pokryly krémem její probouzející se tělo.V jeho čistém měkounkém tričku sahajícím jí do poloviny stehen uložena do voňavé postýlky se schoulila do klubíčka a cítila se znovu jako v děloze milující maminky. Nepouštěla se jeho ruky. Nepadlo jediné slovo a proto bylo řečeno úplně vše. Toužila už snad jen po jediném. Takto čisťonká a voňavá, znovu krásná žena, naplněná hřejivým pocitem lásky a plného přijetí a možností sebedání, takto šťastná zemřít, aby to už nikdy nemohlo skončit.Usnula hlubokým očišťujícím spánkem v mihotavém svitu ohně něžně hlazena po vlasech…