krást se nemá.ukradla sem básničkuo jednom kvítečku,o pláči, o prosbě,o květech na hrobě,co voní nejvíce,když se váže kytice,o matce, co k dětem vrací se.ukradla sem písničku,přezpívala celičkou,o dívce, co nevidí,daleko od lidí,u zídky cihlové,v zahradě schované,co hraje si ve vírubarevných motýlů,které její oči už nezahlídnou.ukradla sem pohádkuo malým děvčátku,co zápalky prodáváv zimě prochládá.nachází v plamínkupřání i vzpomínku,na vločkách usíná,tiše se usmívá,zimu už nevnímá,když poslední zápalka dohasíná.domluvím, dozpívám,holčička se podívá,drobounké stvoření,dívám se co je jí.nahlas přemýšlí,proč lidé vymýšlípříběhy plačtivé,smutné a tesklivé.proč nepsat vesele,potěšit přátele,pomoci, když je čas,usmát se, přijít zas.ptá se mě proč? má odpověď je němá.krást se nemá.