Pianista (povídka) - Diskuze a zkušenosti

Zámeckou zahradou se rozléhaly tóny Chopinova preludia www.youtube.com/watch/… okny postávaly 2 zdravotní sestry co si sem odskočily na krátkou cigaretovou pauzičku.„Hraje krásně,ten doktůrek“, pokývala hlavou uznale ta starší.„Doktor Novák hraje taky na piáno ?“ udiveně poznamenala mladší.„Terezo,to není náš Doktor to je Pacient“ pološeptem vysvětlovala starší sestra.„Ty ho ještě neznáš,počkej až bude trochu času tak ti o něm povykládám..A pojd už musíme běžet nebo nás vrchní sprdne,že tu lelkujeme.“**********Hrál jako o život jeho ruce chvilku jemně hladily klávesy ze slonové kosti a pak zas na nich roztáčely divoký tanec.Hrál jako by to mělo být naposled,proniknut hudbou přestal vnímat strohé zdi svého pokoje v „blázinci“,měl tady svou výsadu,mohl tu mít své piáno po dědečkovi a na křídlech akordů se vznášet do dáli. Až tam kde se tóny kolem něj začínaly točit ve spirálách plných živých barev a pod nos mu pronikaly neznámé sladce opojné vůně...********************„Jiříčku,Jiříčku !!!!Bože,kde to dítě zase vězí …..“„Áá tady jsi,proč se neozýváš,když na tebe volám?“Malý 5-letý kluk seděl vedle dědečka na židličce u krásného piána a se zájmem sledoval běh jeho hbitých prstů po klávesách.„Poslouchám dědečka jak hraje na piáno, až budu velkej taky budu pianista jako on,“ přesvědčivě poznamenal klučík,“Podívej mami,už umím zahrát skákal pes přes oves“.Drobné prstíky začaly vyťukávat známou melodii.„Je šikovný Elenko,začnu ho učit,třeba se mu to bude jednou hodit“,poznamenal starý pán, pohodil nádhernou bílou hřívou a usmál se na vnuka.„Ale jo,tati,klidně,ale teď už musíme jít,Honza se vrátí co nevidět z práce to víš,určitě měl v ordinaci spoustu pacientů,tak ať má nachystanou večeři včas.“**********Ve 14 letech Jiří vyhrál prestižní mezinárodní pianistickou soutěž pro mladé talenty,dostal diplom a doporučení,aby začal studovat konzervatoř jako nadějný pianista.Celý rozjásaný se vracel domů a po cestě se chtěl ještě stavit u dědečka,aby mu sdělil tuto úžasnou novinku.Měl od dědova domku vlastní klíče,aby mohl cvičit na piáno,kdykoliv chtěl.Doma to nešlo,jeho otec byl alergický na zvuk piána i na klasickou muziku vůbec.Hned jak vkročil dovnitř cítil,že něco není v pořádku,rozběhl se do pokoje s piánem a zde našel dědečka ležícího nehybně na zemi.Celý se rozechvěl,a roztřesenými prsty vytočil číslo na otce:„Tati přijeď rychle.Děda leží na zemi a nehýbe se“.„A zkoušels jestli dýchá ? Začni s umělým dýcháním a masíruj,jedu tam……“______„Je mrtvý Jiříku.Děda je mrtvý nedá se nic dělat“,chlapec objímal dědovo tělo a slzy jako hrachy se mu kutálely po tvářích.„Nebreč chlap má být tvrdý,děda už měl na to věk a čeká to každého z nás,“ profesionálním hlasem zkušeného odborníka promluvil otec.„Nech ho,musí se vybrečet,měli ses dědečkem moc rádi“,matka objala chlapce a jemně mu pomohla na nohy,“ pojď jsou už tady pohřebáci,půjdeme domů“.....**********„Ne,na konzervatoř nepůjdeš,přihlásíš se na gymnázium a potom na medicínu“ tvrdě prohlásil otec „pro koho si myslíš,že buduju tu ordinaci a klientelu?Budeš pokračovat v rodinné tradici jako já a můj otec“.Jiří se marně snažil něco namítat,jeho vrozená jemná a tichá povaha neměla šanci proti autoritativnímu otci,který si vždycky prosadil svou.Absolvoval gymnázium,a složil zkoušky na medicínu.První problém nastal už v prvním ročníku,když se měl zúčastnit zimního cyklu v pitevně,nemohl tam vydržet,nakonec mu chytrý kamarád poradil ať se nadopuje nějakým práškem,aby to vydržel,podobně to probíhalo i na letních pitvách.Bál se otci přiznat,že na to nemá,bál se říct,že se na to necítí,že není jako on tvrdý,cílevědomý,rozhodný.S pomocí „zázračných“ tabletek dostudoval medicínu ke spokojenosti svého otce.Teď ho čekalo obligátní kolečko po jednotlivých odděleních a následně 2 letá stáž na interně.Spotřeba uklidňujících léků stoupala,už zde neměl kamaráda,který ochotně za protislužbu vypomohl.Začal si potají brát léky z lékárny na oddělení.Jednou měl podat injekci morfiačlověku s terminálním stadiem rakoviny,sestra musela připravit infuse.Když k pacientovi došel,zjistil,že již zesnul.Natažená stříkačka ho pálila v rukách,cítil potřebu uvolnit se,na všechno zapomenout...Píchl si 1/2 dávky pod kůži a zbytek do nehybného pacientova těla,za chvilku cítil jak se po těle rozlévá slastná euforie.Jenom jednou,jenom jednou ujišťoval se ...**********Při kontrole opiátové lékárničky bylo zjištěno,že chybí několik lahviček morfia, při vnitřním vyšetřování a vyslechnutí svědků z řad sester byl zjištěn pachatel – lékař Jiří.Vzhledem ke konexím jeho otce se případ nerozmazával a Jiří byl ve vší tajnosti (aby neutrpěla otcova pověst známého odborníka),přemístěn na psychiatrickou léčebnu na druhý konec republiky...