Strašidýlko Kvítko - Diskuze a zkušenosti

Když jsem byl malý kluk, babička mi vyprávěla o strašidýlku jménem Kvítko.Myslel jsem si, že si ze mě dělá legraci. Říkala mi, že když nebudu hodný a nebudu poslouchat, tak Kvítko přijde a bude mě strašit celou noc. Já jsem jí nevěřil.Až jednou v noci, když už všichni spali a na nebi svítily jen hvězdy a Měsíc. Už se mi zavírala víčka, já usínal a už, už se mi začínal zdát sen. Najednou se pootevřely dveře skříně a z ní vykouklo cosi strašidelného. Pomyslel jsem si: „ To bude určitě Kvítko.Ten Kvítko, o kterém mi vyprávěla babička.“ Zježili se mi všechny vlasy na hlavě a schoval jsem se pod deku. Po chvilce jsem se teprve odvážil vykouknout z pod deky a to co jsem viděl mě velmi rozesmálo. Ze skříně koukala velká hlava s obrovskýma očima, malinkým nosíkem, který vypadal jako knoflíček a pusou otevřenou od ucha k uchu. Ta obrovská hlava byla na dlouhém krku a malinkém tělíčku. Tak legrační strašidlo jsem jak živ neviděl, tedy já vlastně neviděl ještě žádné strašidlo.Kvítko ke mně přiletěl a začal si se mnou povídat. Povídali jsme si celou noc a další den Kvítko zase přišel. Zažili jsme spolu spoustu dobrodružství. Jednou mi Kvítko řekl: „Dnes tě vezmu do Ameriky k pravým indiánům.“ Tu noc jsem zažil největší dobrodružství všech dob. Přijeli jsme na velkém bílém koni rovnou do indiánské vesnice. Ze začátku jsem měl strach, protože se na nás indiáni dívali nevrle. Ale potom nás přivítali jak se sluší a patří. No prostě po indiánsku. Mezi indiánskými dětmi jsem si našel nové kamarády, jedním z nich byl i chlapec stejně starý jako já, který se jmenoval Smějící se Šakal. Toto jméno mu dali, protože měl na tváři vždy úsměv a na hlavě nosil čapku ze šakala. S ním jsme honili zajíce, chytali ryby, no prostě jsme si to užili. Když Kvítko řekl, že už musíme domů, tak se mi vůbec, ale vůbec nechtělo. Rozloučili jsme se s indiány i se Smějícím se Šakalem a odjeli jsme zase na velkém bílém koni. S Kvítkem jsme prožili spousty dobrodružství a krásných výletů. Jednou jsme letěli s vlaštovkami do teplých krajů, sjížděli jsme divokou řeku a také jsme skákali z vodopádů.I když to bylo jen ve snu, zdálo se, že je to opravdové.Jednou jsem takhle zase čekal na Kvítka, ale on se neobjevil. Čekal jsem na něj noc co noc, ale Kvítko už nikdy nepřišel. Stále doufám, že se ještě někdy setkáme. Já na Kvítka nikdy nezapomenu a doufám, že on na mě také nezapomene.