Letní příběh (povídka) - Diskuze a zkušenosti

„Uff,konečně na místě “ s úlevou vydechla.Byla nadřená z veslování na malém nafukovacím člunu.Chtěla si jestě poslední den dovolené užít na svém tajném místečku.Dalo se tam dostat jenom po moři,malebná zátoka lemovaná skalní stěnou a malá plážička z drobných barevných oblázků.Nebyl tam nikdo,jenom racci nad mořem zrovna předváděli své akrobatické finesy.Svlékla si plavky,má poslední možnost vylepšit své dokonalé opálení.Kritickým okem zhodnotila břicho a stehna,díky pravidelnému pobytu ve vodě a na slunci,shodila určitě nějaké to nadbytečné kilečko,dědictví sedavého zaměstnání.Cítila se lehčí,pružnější.S rozkoší se natáhla na slaměné podložce a nabídla své tělo slunečním paprskům.Byly asi 4 hodiny odpoledne a slunce zdaleka ještě neztrácelo svoji sílu.V mobilu si připravila 2x budíček pokaždé po 1 hodině,aby nespala moc dlouho a příjemné zvuky vln jemně narážejících na břeh jí ukolébaly ke spánku.Když uslyšela 1.zvonění převrátila se na břicho a téměř okamžitě usnula.Jak znovu upadala do konejšivého spánku zdálo se jí,že se někdo na ní dívá…..místo zvonění mobilu najednou cítila na svých rtech slanou chuť polibku….***Už to bylo 5 let co ztratil přítelkyni při autonehodě zaviněné opilým řidičem.O ženy přestal jevit zájem a věnoval se jenom práci.Byl to pohledný,dobře stavěný asi 35 letý muž,s tmavými kudrnatými vlasy a hlubokým čokoládovým pohledem.V nedalekém přístavu měl zakotvenou malou lodičku jménem „Ma Belle“ a když počasí přálo vesloval vždy po práci pěkný kus kolem pobřeží. Odpočíval na některé s mnoha klidných plážiček,nemusel tam nikomu nic vysvětlovat,s nikým mluvit,zvuky moře a sladkobolná ozvěna ve větru mu hladila srdce.Když se přiblížil k pobřeží tentokrát,ukotvil loďku,prošel pár kroků za skalní stěnu a viděl,že na pláži někdo leží.V první chvíli se chtěl otočit,odejít opodál a v klidu obdivovat nádhernou scenérii různorodě modrých mořských pruhů,s čepicí bílé pěny na vrcholcích vln,jako to už dělal tolikrát,ale najednou měl pocit,jakoby mu nohy vrostly do země.Díval se na nahou ženu,která odpočívala na břiše,její pravidelný klidný dech svědčil o tom,že spí.Olízl si rty. „Panebože,kdy jsem se takhle naposled díval na nějakou ženu“,ptal se sám sebe,„vůbec nevím,mám v hlavě pusto a prázdno jak ve vykradeném krámu.“Sledoval křivku ženiných zad a pěkně tvarované výrazné pozadí a zmocnila se ho touha jí pohladit.Neočekávaný zvuk mobilu zastavil jeho kroky a on v obavě zašel kousek za skálu, aby jej nebylo vidět.Žena se převrátila na záda,slastně se protáhla a za chvilku bylo opět slyšet její pravidelný mělký dech.„Snad se ani neprobrala“ -přelétlo mu hlavou.Přiblížil se k ní a opatrně si lehl vedle,téměř jako narkoman vdechoval její vůni,připadala mu jako ten nejskvělejší parfém.Sledoval obliny jejího těla,jeho oči klouzaly ze rtů do krčního důlku,přes pahorky pevných ňader,jemný oblouk bříška až do klína.Zalykal se touhou,pokušení bylo příliš silné,tak silné a žhnoucí,že převážilo jeho vrozenou opatrnost.Musí se jí dotknout,musí ji políbit na ta šťavnatá karmínově červená plná ústa,ať se stane cokoliv.Jeho rty se pomalu blížily k jejím,aby se nakonec přisály jako poutník na poušti k poslední kapce vody.***Doširoka otevřela oči,cítila jeho rty na svých dívala se na jeho tvář,strachem se odtáhl,chtěla vyskočit,křičet,dát mu facku…Místo toho se její pohled vpíjel do jeho hlubokých hnědých očí,a proplouval mořem smutku,bolesti až do oceánu touhy.Vůbec se ho nebála,ze rtů labužnicky slízla slanou chuť jeho polibku.Objala ho svým rozpáleným tělem.Jejich ústa se spojila v jedno,jakoby každý z nich ve druhém našel svou dávno ztracenou studánku.Jejich nahá těla souzněla v úžasném koncertu pod Neptunovou taktovkou.Neutichající touha,která jim bránila zůstat byť jen na chvilku jeden bez druhého...sousoší vytesané z touhy a krásy na pozadí dech beroucího obrazu zapadajícího slunce,které pomalu nořilo svou rozpálenou hlavu do chladivého objetí a při svém ústupu do hlubin,barvilo vlny kovově měděnou leností soumraku.****Seděla v letadle,všude ještě cítila jeho polibky,jeho ruce,jeho vůni,byla příjemně rozlámaná,ale tak nějak zvláštně šťastná...mohutný Boeing pomalu nabíral výšku.Dívala se směrem k letištní budově,kde za sklem tušila jeho tvář se zvednutou rukou..