Zakousl se do tvého krku,okroužkoval ruce tvé.Jeho dotek bolí,tvá krev zdobí jeho kousnutí.Zavíráš oči,otevíráš ústa.Křičíš do tmy,ale nikdo neslyší tvůj nářek.Nesmíš se pohnout,myslíš na naději.Slyšíš smích,je to tak povrchní.Tvá bílá kůže,černý ostnatý drát,a rudá krev stékajícípo té kůži.Políbí tě na rty,řekne, že už tě nemá rád.Proč máš pocit, že lže?Proč?Chceš se nadechnout,ještě jednou, naposled.Nejde to,přijde konec v zapomění."Myslíš, že je to hrůza?"Zeptá se tě, když stírá krev,jež ti stéká po krku.Chceš kývnou,možná i něco řict.Zavrtí hlavou......zasměje se."Má láska k tobě,stala se mi hrůzou."Polkne ta slova,poslední, co slyšíš...Poslední, co vidíš...Poslední, co se dotkne......Výstřel...Díru v jeho hlavě...Jeho krev na tvém těleAž teď přišel konec.Trochu mi to nahání hrůzu z mě samotné, ale co líbí se mi to.