patatina
Nad vzpominkou pradavnych let shluk pisklavych ptaku se slet snad aby nam dvoum pripomeli co ve viru zivota jsme zapomeli...
Vzpominas lasko,jak pri zapadu slunce tisknul jsem tebe a ty zas me ruce jak mladi jsme a stastni tam byli jak palmy ty zhnouci pod sluncem zili.....
Bylo to davno,bylo to kratce presto vsak more mi vonelo sladce dnes vune je asi ta sama pro me vsak horka a slana....
Chytni mne znova,privolej ptaky pohledni na ty cervene mraky kdyz slunce zapada-co te ted napada? Laska je jedina,at uz vinna ci nevinna palmy to vi a proto jsou tady svedkyne velike cloveci zrady.
Naposled pohled-to nase -je more uz se sem nikdy nevratim splachlo me hore lasko ma letita,cervanku v dali naposled spolu jsme tady stali.....