Napít

Hlavní strana > Diskuzní fórum > Literární koutek > Detail diskuze

12.07.2010 - 14:20

Wolfinka

Napít

Svlačec co leze po hrázimá Tvou tvář…Bojím se doteků, procházímtichou pláž…Láska si lehla k rákosíchce jen být…No a ty tvář svou nenosíštoužíš skrýt…Růžové plátky stínům mýmŠeptají…V dechu se křídla labutíNetají…Mnohem víc, zdá se, mnohem vícdal mi svět…Teď chci však ležet, nehnout senevidět…Koncem mé cesty pluješ Ty,snítko dnaStudnice něhy, písni rtůBezedná…Napít se skrze vyschlé rtyožít zas…Jednou se v dálce rozedníco se zdá

K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.

(Přihlásit)

Řazení:

14.07.2010 - 14:25 | Filtr

medulka

Napít se
skrze vyschlé rty
jen je otevřít
nebát se, uvěřit

a pít
barvy
co nepopíše
žádný sen
i kdyby si
prospala celé roky

a žít
tóny
co umí jen
láska
co bdí
a vede pak tvoje kroky.

Wolfí...........je jiná a je nádherná. Moc.
:62: