sedíš na zemi, tvé srdce se zasní, vzpomínáš na dívku, co je jak sbírka básní, vzpomínáš na dívku, co je jak noční obloha, vzpomínáš na dívku bez jména.
žes ji rád viděl, tos jí nepověděl, žes ji miloval, to ses říct bál.
posíláš každý den pohlednici snů, dal bys jí každý den tisíc ze svých dnů, dal bys jí každý den rozkvetlý svět, dal bys jí na lásku odpověď.
a teď tu na zemi sám smutně sedíš, že za krajem žije dívka, to nevíš, dívka co dala ti jen okamžik života, dívka co chtěla by tvou lásku od světa.
že ráda tě viděla, to ti nepověděla, že tě milovala, to se říct bála.
vzpomíná na vlasy, co slunce proplétá, vzpomíná na oči z barev od léta, vzpomíná na život, celá zasněná, vzpomíná na tebe dívka bez jména...