Na obloze se setměloa slunce na čas zakrylo svou tvářnevysvětlená slovav tvých slzách se utopila ve studni nedorozumění,tak jako nikdy nepochopený a nedopsaný vnitřní snářtvůj nedodržený slibtak jako šíp zranil kdysi mou pýchu a probodl mé sdrce..vzpomínáš?já odpustil Tiale neuvědomil jsem si téměř nic,když šíp jsem vyrval v domění,že svého osudu,jsem jenom já vlastní strůjceteď ale udělal jsem chybu jái přesto, že cítím se v právu jako dřív,dávám si za vinu tentokrát sebe,omlouvám se Ti..protože tak jako nad hlavou, i někdy bez slunce zatažené nebe,miluji a budu vždy milovat bezmezněa skutečně jenom Tebev dobrém i zlém Odpusť mi prosím.. ---------------