za bodavými stonky vysoké trávykdes úzkost a strach se proplétáv lese nízkém a tmavémvzniká láska prokletánahý pár se tiskne těla upocená k sobě se lepíjen dívka mírně vřísknekdyž v jednu duši se spojíjak černá jejich myslkdyž oba sobě něco tajíjen tma oči jim zakrývávždyt oni rodiny majíprstýnek z vrbovýho proutína znamení lásky a růže papírová z nočních poutítot vše ona si vysloužíU jezera jen žabky tiše zpívajína tu lásku neštastnoudobře totiž vědíže jiskřičky už zhasnoukapka vody z lidské tvářeťukne o tu vodní hladinujako kdyby cinkala na poslední hodinuže by kámen ted do ní žblunk?ne to to ta hmotá lidskájenž podvedena bylato ona do vody skočilapadá níž a níž ale vzpomínky na hladině zůstanounyní dívko navždy spíš