tojapepa
Touto krajinou jež vypadá posmutněle tak. Jak loučení se svou láskou velikou,se kterou odjíždí mi vlak. Jen pohled zasněný a oči zavlhlé slzami, A v nitru duše potlačený smutek. Vlní se opar v dáli nad horami,proč Ti co milují zůstavají sami zasnění a zoufalí, jak lásku svou by v dáli hledali a nenajdou, co potěší jim srdce zoufalé, jak únavou jim klesá hlava na hruď. ať nevidi se to údolí slzavé.