Ta sladká vůně vody…Její neuvěřitelná, čirá hladinanajít do ní vstup-snad schodya pak vejít…jen vědět kde vlastně začíná…pak mince do ní hodímaby se taky krásně třpytilazvědavým očím, přijíždějícím lodíma všem, aby na cestu svítila…A pak do té vody skočímNe nemějte strach, jen se osvěžím…tělo svoje smočíma plavat budu, až síly stačit nebudouza slunečním západem, za pestrobarevnou, překrásnou duhou,jež oslní…Tak tedy na chvilinku pouhouZavřu oči…Proč hlava se mi náhle točíProč nemám sílu plavat dál…?Není tady - uprostřed vodynikdo, kdo by o můj život stál…Znovu oči zavírám…Sama, na konec čekající…Zdálky tiché hlasy nevnímámPřevozník dnes bude mít svou práci…umírám…Na malou chvilku oči znovu otvírámUž vidím loďku, jak ke mně z dálky plujeNěco je jinak-převozník mě v loďce dekou přikrýváA taky mě jeho pálenka v krku hřeje…A jeho úsměv je jako ta voda, jež mi málem život vzalaa jeho oči, se třpytí jako ty mince, jež jsem do vody hodila...Svůj život, jež jsem málem vzdala,bych ráda jemu do rukou vložila…Ta sladká vůně vody…Už nechci do ní hledat vstup nebo schody…Chci jen duhu vidět v jeho tvářia parsky slunce i mně budou z očí zářit…V jeho náruči…
Renor
» RaMa
..stačí možná málo... aby se cosi ve snu zdálo aby se louka zelenala touhou aby pro vteřinku pouhou vykvetl kvítek leknínu na peřince z vlnek, kde všechno prominu...
RaMa
» Renor
... všechno prominu ... to jsi teda kvítek zlatý kvítek medový - a TY … možná, snad prominu ... že jenom díky leknínu se z toho teda pominu ... všechno prominu ... všechno? na zelený trávě uvědomuješ si možná právě ... možná, snad prominu ...