terezamaria
Kdybych se mohla zastavit v tom prudkém běhu a smutná vrba svými rameny by mě obejmula abych mohla cítit Tvou jarní něhu
Ve světle poupátek rozkvetlých fialek nad zlatem stříbrných paprskú sním a dívám se jak dítě otevřeným oknem do dálek
Nad konečky chvějících se jedliček bílá mračna se prohání na jarní poupátka, se dívá taky z čokolády zajíček a ptáčkové pějí o milování
Dnes rozkvetly mi ve váze odřezané větévky třešňového květu máj začína vonět a jaro dává lásku světu oči se střetnou se světlem jiných očí ve slunci zářivém nových světú- a dítě otevřenou brankou ze zahrádky nevykročí aniž by se sklonilo nad korunkou vonícího květu.