Vlny rozbouřeného mořeomývají kamenypod jejími chodidlybosýmia chlad z dotykustřídá zapadajícího slunce zářv té zvláštní kombinacijemné duhové stínyse míchají s barvou očía pramínkyzmáčených vlasůdopadají na uslzenou tvářa kapky se vpíjejí do kůže rozechvěléa sluncehřeje do duše rozezněléa v odrazu jejího pohledukamsi do neznámado nekonečného moře vlnhoupá se naděje do skládankya ve vírubolesti, smutku, zmatku i radostiv tom pletenci bohatémodkrývají se tajné stránkyjí saméjakoby otočila vlastní lists bušícím srdcemtak začne tiše čísto netušenémnepoznaném zpěvu z hloubky nedostupnéjen tak na podívání................letméo nemožnéma tolik skutečnémdotyku nebe hvězdkdy v obrys mění se zdání...........šeptem ............srdce.............