Pietrův den (povídka) - Diskuze a zkušenosti

Pietrův den.Pietro je dobračisko ze staré školy.Seriózní,čestný,neúnavný dříč,opravdová opora své rodiny.Ve svých 56 letech se cítí ještě plný síly, plný chuti do života a plánů k uskutečnění.Pokaždé,když se po práci vrací domů,jeho plamen zhase.Někdy postupně a jindy je hrubě zadušen ledovým větrem situace.Přesně jako včera. Vracel se ze stavby,kde se stihl jenom lehce osprchovat,s představou příjemné teplé vany,kterou si dopřeje v klidu doma.V zajetí relaxujících myšlenek najednou ucítil na rtech téměř zapomenutý pocit svěžích šťavnatých úst,polibku darovaného s opravdovou touhou.Cítil pot na svém čele a rozhodný pozdrav toho „tam dole“,který se probouzel z dlouhé agonie.S hlavou plnou vzrušujících obrazů otvíral dveře svého domu.A co čert nechtěl,vstoupil dovnitř práve ve chvíli,kdy se jeho žena Cinzia sklonila,aby něco zvedla ze země a nabídla mu celou krásu jejího velkoryse tvarovaného pevného pozadí.Nemohl si pomoct,pokušení bylo moc velké,rychle se přiblížil (jakoby ze strachu,že obrázek před ním je fatamorgána a ve vteřině se rozplyne)a s chutí jí chytil za půlky,které se tak nestydatě nabízely jeho rukám.Cinzia vyskočila jakoby ji píchl sršeň (ten opravdový :o):"Blbče,co to děláš,kam cpeš ty tvoje špinavé ruce,přijdeš domů a hned myslíš na prasečiny,místo aby ses šel nejdříve umýt ,zeptat se na děti a pak hlavně dělat něco smysluplného.Přijemný pocit v ústech se rozplynul,zůstala pachuť „zátky“ ,ten „dole“ se změnil z lepého junáka na scvrklého dědečka ze strachu,že by mohl být taky přetažen holí."Ale Cinzi,promiň,jenom jsem tě tak trochu polaskal",pokoušel se omluvou zmírnit situaci.„Teď na to není čas,ještě se objeví Paoluccio a uvidí nás,nechceš snad jít dítěti špatným příkladem??Místo abys s ním udělal úkoly a naučil ho něco nového.“Chtěl ještě něco namítnout,ale rozhodný pohled jeho polovičky mu sdrátoval ústa.Resignovaně si to namířil ke koupelně.„Počkej,nejsi ještě umytý,skoč na dvorek a posekej dřevo do kamen,už tam toho moc nezůstalo.A nazapomeň,že za 2 hodiny se večeří.“ Hlas jeho ženy zněl jako zvuk zubařské vrtačky,začínala se mu vkrádat bolest do hlavy.Otočil se na podpatku a vyšel na dvorek.Vzal do ruky sekeru a jal se zápasit s horou dřeva,která tam na něj čekala.Poté co nad ní zvítězil,byl celý zpocený – „no teď doopravdy smrdím jak starý kozel“ řekl si pro sebe.Hodil očkem po hodinkách,zbývalo 30 minut na koupel.Odebral se do podkroví,kde měli koupelnu s velkou rohovou vanou,napustil si příjemně teplou vodu,přidal koupelovou pěnu Pino Silvestre,svojí oblíbenou e ponořil se dovnitř s pocitem úlevy.Přivřel oči a na vnitřní plátno se mu promítl obraz navazující na jeho dřívější pocit…byl na louce plné svěžích květů…v dálce vytušil nahou postavu ženy,která se lehkým krokem blížila k němu,její krásná ňadra nabízeli nežné spočinutí,stehná vysochaná po vzoru Venuše Milóské ho vyzývaly k podrobení…byla už tak blízko…ahhhh…téměř cítil její jemný parfém…..hmmm....téměř cítil vůni jejího šťavnatého lůna….natáhl ruce aby se dotknul Venušina pahorku,který se tyčil přímo před ním….„Pietroo,no tak kde v pytli jsi,večeře je připravena!“ Ostrý hlas mu narazil na bubínky,se zděšením doširoka otevřel oči.Byl zde ve své vaně,sám,s pocitem něčeho krásného co nenávratně ztratil.