Technika - dobrý sluha, zlý pán. Maturitní sloh - Diskuze a zkušenosti

Kykyryký..... břitký, rázný zvuk proříznul čerstvý ranní vzduch a vesnická usedlost se probouzí ze spánku. Sedlák si protahuje své svalnaté opálené paže zocelené tvrdou prací, zatímco mladá selka se pouští do stlaní pruhovaných prachových peřin. Ještě je s láskou pohladí, však sama drala peří svých husí, které je teď každou noc zahřívá. Pak už spěchá prostřít stůl... Vůně domácího sýra, tučného mléka a medu se prolíná s jemným dechem kouře páleného dřeva. Všude vládne zvláštní řád a hospodář si v tichosti vychutnává svůj ranní rituál. Posvátný klid ruší jen občasné bučení krav, které dobře ví, že jsou na řadě, aby odevzdaly svůj dnešní díl smetanového moku. Ve stáji zahrabou kopyta, která touží po pastvě a volnosti, slepice zběsile zakdáká nevědouc kam honem složit dnešní snůšku a pak se znovu rozhostí ticho, rušené už jen dětským smíchem a zpěvem. Není to ticho mrtvé, ale tichoblahodárné, které duši naplňuje mírem. Den za dnem se překulí slunce a znovu a znovu padá za obzor. Pomalu se šeří, děti pomáhají zahnat zvířata z pastvy a špinavé, ale šťastné se vracejí domů. Pusy červené od jahod, houby co nasbíraly v poledne už voní v horké bramborače a malé ručičky nedočkavě sahají po lžíci. Po večeři honem ze sebe smýt pot a špínu uplynulého dne, aby si rodina mohla užít příjemný společný večer. Usedají k teplé peci, oheň příjemně praská a v zšeřelé místnosti maluje po stěnách barevné obrazce. Děti cítí vyjímečnost té chvíle, která patří jen jim, zalévá je pocit sounáležitosti, bezpečí a lásky. Maminka začíná vyprávět příběh a ony se nechávají kolébat na vlnách vlastní představivosti a fantazie. Není to daleko není to ani blízko. Je to stejné místo jen v jiný čas. Nenáviděná melodie linoucí se z mobilního telefonu vyhrává budíček. Podrážděný muž odhazuje protialergickou deku a napůl ve snách vypíná buzení telefonu, aby se pro dnešní den zbavil toho stresujícího zvuku. Dopotácí se ke koupelně, značně nevyspalý po včerejší protáhnuvší se poradě, nevrle zabuší na zavřené dveře. Ty se však neotvírají, neboť za nimi se z přirozené krásné ženy právě tvoří nepřirozená make-upová královna, zcela podle 10 pravidel jak být in, které včera otiskl prestižní časopis Cosmopolitan. S touho probrat se otevírá muž okno, aby do tmavého bytu vpustil čerstvý vzduch a více světla. Místo očekávaného čerstvého vánku ho však převálcuje ranní inverze a vlna hřmotného hlomození a tak raděj rychle okno zavírá. Snad nezklame alespoň čerstvá káva - bez té už se dnes není možné nastartovat. Tak se muž otáčí láskyplně k pressovači, aby zmáčkl kouzelné tlačítko a už se ozve jemné vrčení a zurčení překapávající kávy. I to je však přerušeno další kdysi oblíbenou melodií - první pracovní hovor. Muž usedá ke kávě, zatímco s mobilem u ucha diskutuje o včerejší noční poradě, škoda, zase si nestačil vychutnat jedinečnou chuť, vyjímečné aroma, dokonce se necítil ani jako klasik a šálek je prázdný - k čertu s reklamou! Alespoň si vychutná snídani, i když u pročítání nových e-mailů. Cupitání malých nožiček je předzvěstí pěkného pozdravení a ranního obětí, vždyť se vzbudily děti. Nebo ne? ,,Tati, pusť mě k počítači, musím sklidit obilí na farmě a podojit krávu." Výborně, ony už vědí, co je to obilí a jak se sklízí (nebo si myslí, že to jde jen kliknutím myši.....?). Konečně klapnou dveře koupelny a do kuchyně vchází elegantní, dokonale upravená mladá žena, která však vypadá poněkud cize a chladně. Rychle rozvést děti do zařízení, kde je převezmou školení pracovníci, však mají diplomy na celodenní suplování rodičů a rodiny vůbec, tam je o děti skvěle postaráno.Den za dnes se překulí slunce a znovu a znovu zapadá za protější panelák. Blíží se večer. Ulicí se dál valí hřmotící lavina automobilů a je těžké probít se k vlastnímu domovu. Konečně jsou zase všiichni pohromadě - rodina. Rodina? Nebo jen čtyři sobě navzájem cizí bytosti? Žádný z nich neví čím trávil svůj den ten druhý, co a s kým prožili, jaké měly zážitky a jaké prožívaly pocity. Po dni plném shonu není čas připravovat s láskou večeři a tak se děti, které kromě malé vycházky strávily celý den bez pohybu nemají chuť k jídlu, šťourají v mraženém polotovaru z marketu narychlo prohřátém v mikrovlnce. V rodičích se probouzí nervozita. Navíc sourozenci, kteří celý den své rodiče neviděli začínají soupeřit o jejich pozornost. Napětí stoupá. Už nikdo nemá sílu ani chuť probírat uplynulý den. Dospělím se uleví, když se děti zklidní a usadí před televizi, zatímco jejich otec si pročítá dnešní zprávy na PC a maminka odpočívá v teplé koupeli, při poslechu relaxační hudby...Technika nám přinesla vysoký životní standard, život v pohodlí a přepychu, bez vyzické námahy. Užíváme si světa, který se díky letecké dopravě, mobilním telefonů a internetu zmenšil na velikost dlaně a přito jsme si vzdáleni stovky mil. Odkládáme děti k nevhodným televizním pořadům, k ještě nevhodnějším počítačovým hrám. Naše mozky nechvááme denně vařit natvrdo svými mobily. Svá těla krmíme potravinami v nichž vše zdravé zabily mikrovlny a korunujeme to pojídáním jedovatých barviv a konzervačních látek. Je těžké posoudit jestli nám technika více dala či vzala, to je na názoru každého z nás.Dříve člověka sužovala tvrdá práce a fyzická vyčerpanost, dnes se chodíme uměle unavit do fitness klubů. Dříve žil člověk bez nátlaku, stresu a velkého psychického vypětí, které dnes chodíme ventilovat k psychologům, v lepším případě k léčitelům, kteří nás učí vrátit se na cestu k přírodě. Možná jednou - ne daleko ani blízko - ve stejném místě, jen v jiný čas - najde lidstvo kompromis, abychom mohli žít v souladu s přírodou a technickým pokrokem, v harmonii těla i duše.