Když máš duši spálenoua dlaní rozhrabuješ troudkdyž dohoříváš v dotekubřehů proud…kaskádou sjíždíš neurčitý vodopádkdyž na povrchu chladnýuvnitř pláškdyž znovu a znovu umíráštříštíš se na skupenství vodyv celistvosti snad…když pak už jen korytem znovu odtékášneznáš dne ani hodiny – vodopádpod ním, když se znovu modlíš v klečeani o tom nevíš – ale tečešv řečišti můžeš být jen kámentoulavý ptákrybkou měděnounebo jenom takkůrou lodičkyplachetkou papírovouvšude tě cítímtečeš vodou…...…znova a zas… jak Vodopád… http://www.youtube.com/watch/…
K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.
(Přihlásit)
ta přikrývka ducha ta peřinka rosy na rtech trosečníka Ty, jenž rozprostíráš pramínky Života tryskáš stékáš vpíjíš se tak nehnutě a všude jsi tak nehnutě tisícletou studnou jsi zdalipak se někdy ohlédneš zdalipak se pokloním Tvé konečky prstů hojí Tvé Srdce je čerpadlem znám Tvé mechy přikrývek znám je - všechno mění