Zdálo se mi, dneska k ránu...o vůni šeříku, růže o šafránu...o kráse všech květin,co tolik vonítaky o myšlenkách, co se mi v hlavě honí...zdálo se mi o trávě, jež se zelená zdá býtia pak zase o tom voňavoučkém kvítí,jež by tolik chtělo rozkvécijenže slunce, zdá se, dělá si z nás legraci...snad to kvítí ještě chvíli posečká,na sluníčko, jež přijede k nám na zlatých kolečkách,které léto pohání...a pak to teplo na dlanirozfoukám všem, kterým zima překážína nástupištích, přeplněných nádražích...dám ho vám všem...však jedno přání mám jen...i já si o trošku z něho prosím,o malinký kousek slunečního paprsku...a pak poběžíme třeba bosík jeho třpytivému překrásnému záblesku,jež oslní......krásně oslní...
Renor
» alassea
...dnes ráno... ne, to už není to, co se mi v noci zdálo... ta vůně květin jakoby už nebyla snad se od večera náhle ztratila... z mé mysli...
...dnes ráno... to slunce, jež koupalo se v kapkách rosy možná plášť proti dešti nosí kéž by se jen malinko z nebe usmálo... na nás usmálo...
...dnes ráno... toužím cítit tu vůni květin v mlžném oparu taky tu touhu, co cítím, ač ji cítit nemohu tu touhu, jež mne tolik pálí nechám pomalinku zmizet v dáli...
...dnes ráno... cítit vůni květin... tu touhu... slunce... překrásné zlaté slunce to ráno... s Tebou... ...s Tebou...