Už Tě nečtu,protože jaro vyšeptalo všecha tajemstvíJe čas k obratu,cítíš to už dávno, v kořenech vrby to praskáVoda co prosakuje skrz půdu mluví řečí které nerozumíš...Vzdalujeme se,koráby víceméně hledající svou pevninu...Radost objala meruňkové tváře a foukla do vlasůlékořici... cítím jak se směješ, neopakovatelně překrásnějako páv v korunách...Cit našel místa mezi okvětními lístkypoodešel dál do lesa, na mýtiny...už tě nečtu,srozuměno,...Bílá