Vznášíš se,nad řečištěm vlastních myšlenek,kam plují,je ti jedno,jen cítíš,právě teď...kdy teď trvá užněkolik pár dní,a bolesti kalich,ve kterém dna není.Vytrvat a nezbláznit se,a při tom roztrhat své srdce?Ne...Ono se netrhá, ono se rozpíná,tak jako břečťan v době rozpuku,po staronové polorozbořené zdi.