Procházím kraje,já poutník a hráč Dívám se do lidí,je to mé hobby Miluju legrácky,občas jsem rváč Však nikde jsem po sobě nenechal hroby.
Prošel jsem Sibiří,tajgou i městy Venkov si oblíbil,k horám šel výš Poznal jsem prašné a trnité cesty Až ke konci světa dnes přicházím blíž
Slyšel jsem:Najdeš tam propast a víru Uslyšíš boží hlas,hledej svůj grál Z pramene lásky tam načerpáš sílu Vrátíš se pevný jak antický král
Poslední horu teď zdolávám těžce Docházej síly,zlá bouře mě trápí Však vzpomínka na bráchu-skvělýho běžce Vrátí mě do hry,déšť tvář mou zkrápí
A pak vyšlo slunce,když vrchol jsem zdolal Vidím už propast a na druhém břehu... STÁLA TAM! - "Nebesa",náhle jsem zvolal A z posledních sil jsem se přinutil k běhu
Před srázem zastavím,dívám se na ní Zvláštní to bytost,mám po zádech mráz "Vidíš? Jsem NEJKRÁSNÁ",její hlas zazní "Kvůli mne zdoláš té propasti sráz!"
Chvíli tak přemýšlím,odkud se vzala? Hrdá a samotná na druhé straně. .Možná jít za ní,svou čest by mi dala Stárnoucí klouby a vrásčité dlaně...
Vteřinu rudá a vteřinu bílá Vteřinu chechot,pak vteřinu žal... Chvilku jak Golem,děsivá síla Však vzápětí sílu kams větérek svál.
Jen jsem se pousmál na konci světa Zaslech´ jsem boží hlas: "OBRAŤ KROK SVŮJ! "Povstal a Nejkrásné naposled zamával Nedbal jsem na její zoufalé."STŮJ..."
...vždyť jsem si s tebou jen povídat chtěla Toužíc zas jednou uslyšet hlas". "Tón jsi však holka líp rozmyslet měla! "Pravil jí Bůh - ten Bůh,co je v nás.