Spuštěné žaluzie,Modlíme se…V pustých nitrechpo kolenouČelem k zemiv rozjímáníMělníme hlínumezi prstyRašíme jako trávyKveteme…Ale tak – neslyšnějako bychom nebylijako bychom nechtěli už…Smýváním zapadám do tvé dlaněKapkou něžnosti lásky co se nedívárýmuji lehce bez příkras –konečně…Nemám sílu psát…Vyoraní,jak jdeme krajem,neznáme se a známe přeci…jako bys bratrem, sestrou…Opeřenci pamětídlaně vetkané v hrudi ´ ´…Nápěvem se vracíme a odplouvámeZnovu a znovu ke břehům a na divokéMoře… Hrneme vlny k řasám, a pod ně…Nikdo se nedívá… …Čníme do prostoru,Beze slova prázdní…Jemný vánek polibku Zdvíhá desetník……Na kraji rybníka vídávám Tvou tvářAle už ji nevezu… lodičkou…jako úlovekSvobodná…Tak
K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.
(Přihlásit)
Wolfinka
» simmel děkuji Simmel... málo kdo tomu rozumí, myslím... tedy málokdo to chápe, jelikož jsou to slova poskládaná intuitivně... já vím, náročné... ale přesto díky...