už pomalu proplouvám hladinamia míčky v dětských koutcíchpotápím se do kulatého světa barevných bublineknedýchám, nedutám,pluji...hlavy jen kroutí obočím,žes zavřel vodu nad seboua vydal se dolů,dolů...a vítej k námuvězněni točíme se ve vírecha nikdo z nás se nechce zbavit dětských vzpomínekna podmořský ráj,na naději...buď rackem,smíškem chechtavým,buď plíškem olova těžkým jak důma vylij moře z těch břehů,které jsme nechali v zatáčceza zákonem ponoření těles v kapalinách,tak jasně zelených jako úlomky vůně trávy při dávných hráchvydechni...poslouchám klesání do blízké hlubinytemné a přece jasnější než kdy dřív- tehdy, kdy vznikl oceán...