V zajetí současných gest,přiváté jaro a s ním sen,sním...louka co neúrodná jest,když poprosíš a zazpíváš jen,a doufat je troufalé a přeci žádoucí.Tam někde...ta slova co vyřčená ztrácejí kouzlo,a přeci říkat je, je jako oáza ve vyprahlém.Více a přeci nic.Vím.Ale čaj chutná tak hořce,když jen jeden hrneks ulomeným uchem,stokrát poslepovaným,v ruce střepy,a jizvy v místech,jež prý jsou zakázaná tabu.Ale slunce svítí, víš?I na tebe.A na mě?Nepochybně!Touláš se a já se toulám.Doufáš a já doufám.Jsi?Já jsem!Tady.Čekám.Oba víme.Naivně,pravdivě,sníme.Jednou...Brzy...(dáš mi znamení?)