Pohádka o ruce - Diskuze a zkušenosti

Jednou, když ještě vládl na světě pokoj, klid a mír, jedna ruka potkala na zvláštním místě jinou, cizí ruku a najednou pocítila něco neobvyklého. Něco, co změnilo pokoj, klid a mír na neklid, očekávání, rozrušení a taky nejistotu. A pak, po nějaké době neklidu a nejistot, přišel zlom, trochu nečekaně, trochu očekávaně, přišel dotek, teplo druhé dlaně. Ruka cítila, že ta druhá, cizí ruka už je jejím obrysem, že už vůbec není ničím cizí, poznala každou její rýhu a vrásku, soucítila s každým jejím novým šrámem, lepila náplasti na spálené prsty a ona jí v zimě hřála zkřehlou dlaň. Jednoho dne, takového obyčejně neobyčejného ale zjistila, že její prsty nejsou už tak pevně semknuté s prsty druhé ruky, dlaň už tolik druhou dlaň nehřeje a tak se ruce pustily. Nastalo ticho, tma, prázdno, zima a bolest. Ruka padala do propasti. Chtěla se zachytit něčeho, čehokoliv, chtěla další, jinou ruku, která by ji zachránila před zimou, uviděla ji nenadále a tak blízko, že se k ní natáhla, ale ta, brzdíc její pád, ji zároveň pořezala svými drápy až do krve. Ruka naříkala, ležíce sama na dně hluboké a pusté propasti. Když kapky krve stejné jako kapky slz přestaly téct, ruka vstala a zkusila lézt nahoru. Po cestě potkala různé ruce, které jí nabídly, že ji zahřejí, na některých ji vystrašily podobné drápy, jaké jí už jednou zranily, některé byly zahaleny do krásných rukavic, zdály se být skoro dokonalé, ale po čase, když jim nečekaně rukavice sklouzla, ukázaly se puchýře, bradavice nebo křivé a zatuchlé dlaně. Žádná z nich už nebyla tak hebká a tak dokonale kopírující, jako ruka z dob pokoje, klidu a míru. A tak ruka jednoho dne udělala poslední krok vzhůru a stála zpět na světě. Teď už ale nebyl pokojný, klidný a mírný. Zatáhl se mraky a mlhou. Kráčela dlouhé dny i noci sama, bez cíle a bez myšlenek. V tom před sebou zahlédla svou milovanou a ztracenou ruku, přicházela k ní, byla to ta stejná, hebká a poddajná ruka. Přes mraky vysvitlo slunce. Kráčely vedle sebe a ruka byla přešťastná, skoro jako za dnů pokoje, klidu a míru, skoro už začala mít pocit neklidu, očekávání a rozrušení, v tom se ale podívala blíž a uviděla na milované ztracené a znovu objevené ruce…rukavici