Kam to může zajít - Diskuze a zkušenosti

Byl letní den a moje máma se vdávala, ale já tušila, že on není ten správný. Něco uvnitř ve mně křičelo, ať si toho chlapa nebere, proto jsem jí musela něco říct. Bylo mi totiž pět, a o životě jsem nic nevěděla, jen to že tenhle chlap není dobrý. Seděla jsem na židli, mamka se oblékala do šatů a při tom ji říkám „Mami, neber si ho“ nic víc jsem udělat nemohla. „To bude dobrý, vezmu si ho“ odpověděla. Já věděla, že to tak nebude.****************O třináct let pozdějiSedím u kamarádky, a nevím jak dál, to co se doma děje je hotová noční můra, musím to říct Petra je tady, vím, že ji můžu říct jak to je, po té co jsem se odvážila a řekla ji o svém miláčkovy, který je o čtyři roky mladší. A ona to pochopila, byla ráda, že jsem šťastná. Někdy si vážně připadám jak pedofil, vždyť je mu teprve čtrnáct!!!!!!!!!!A tak jsem sebrala všechnu svou odvahu a důstojnost a svěřila se Petře. Jen nevěřícně zírala a neměla slov, nemohla uvěřit tomu, co slyšela. Řekla jsem jí snad vše. To že nás bije, mě a mamku. Mamku dokonce někdy i před dětmi. Nemluvě o ponižování. Seřve mě, protože dám jar o kousek dál, než má být, nebo protože si neuklidím v pokoji, neumyju nádobí, no za to je i „zaracha“. Jednou na mě vzal sekeru, a vyhrožoval, že mě zabije, když to někomu řeknu. Když jsem jednou umývala po malování chodbu tak mi vrazil takovou, že jsem měla rozseklé obočí, musela jsem do nemocnice na zašití. A tak bych mohla pokračovat do nekonečna, prostě stačila sebemenší záminka k tomu, aby mi vrazil, nebo po mě řval. Nemluvě o tom jak po mě lezl, a ochytával mě těma svýma rukama. Ještě teď se třepu. To vše a mnohem více jsem pověděla Petře. Ujistila mě v tom, že chyba, není na mé straně, ale na jeho, a mamka že taky trpí, a proto že nic neudělala i když o tom věděla. Taky jsem zjistila, to co jsem věděla už dávno, že tohle není doopravdy normální, jak jsem si nalhávala. Po našem rozhovoru jsem se definitivně rozhodla tuto situaci řešit, už kvůli holkám, aby nezažívali to co já a mamka aby měla klid. **************************Petra, mě ve všem podporovala, šla se mnou na Ochranu dětí a mládeže, a Policii, naštěstí to znala, protože tou dobou zrovna odmaturovala na sociální škole. Bohužel na Ochraně dětí, nic nezmohli, protože jsem tou dobou měla osmnáct, a jako taková jsem pod ně už nepatřila. Jen přišli na návštěvu podívat se jak to u nás je, ale nic nezjistili. Vždycky když někdo přijde tak jsme velká šťastná rodinka. Na Policii vyslýchaly i Petru. Doma mi vyhrožoval, tak jsem žalobu musela stáhnout. Bylo to pak ještě horší, nemohla jsem se vídat s Petrou, a ani s Kamčou, která mi taky pomáhala. Zbývalo mi jen přežít, a vidět je potají. A snad se po vyučení odstěhovat a doufat, že mě nezabije.****************************Jsem sama v pokoji, a je mi smutno po kamarádkách už čtyři měsíce je nemůžu pořádně vidět. Najednou někdo přijde, je to on, a mě je jasné co bude následovat. Přišel ke mně, a začal , tak jako vždy, když v tom jsem viděla nůžky na stole, nevím proč, prostě jsem je vzala a vrazila mu je do zad, nechtěla jsem to znovu. Dál nic nevím jen to že jsem byla schoulená na podlaze do klubíčka a opakovala „je mrtvý, já ho zabyla.