Ve chvílích okouzleníkdy kořenypouští sevření zeměa ve snaze létatnechají zuřivě prouditmízusem a tamVe chvílích kdy rybyproráží hladinuve vířeže mohoudotknout se oblohyVe chvílích kdy chromícítíže postaví sena nohyJáv ty chvíle klaním se listůmco žijí v příslibu poupatTa chvíle kdy nechceš býtblíž než nadosahTa chvíle kdy zbytky létase třpytížencům na kosáchTo něco co je těsně před tímnež to neníTo něco co při dotekuse v prach měníTo co do světaza posledním kopcemnás vábíTo co bylotěsně před peřímpavímKouzlo...Posbírám zázrakyco roztržitý bůh trousía stříbrem dědůnalíčím své vousyTeď.