sněníteplý vánek z moře přicházína těla v objetí do písku schoulenédech obou už zůstal bez hlesujen chvění těla jak vlny zpěněnéslunce žne v očích jiskřivých touhou myšleneksvět pomalu se vrací do mysli rozbouřenédotyky letmé lehké vlny vracído těla co břehem je nadějezas v novém obětí svět se ztrácív bouři těl vše se opět rozechvějejak úder blesku těla do sebe se nořísplynou v celek jak kapky v rozbouřeném mořivlny prudce naráží na břehy jak smyslů zbavené….když pak slunce prorazí svým svitem běsvlévá se do těla písku rozbouřena krev slunce v písku se leskem odráží, pro oči zasněné…………P
miluška medvídková
Toužím se tam zase vrátit na místa tak důvěrně známá hledali jsme úkryt před všemi a nalezli sebe výkřik splynul s křikem racků lovících malé rybky ve vlnách ztišils ho polibkem a znovu, znovu šumí moře a šepot se v něm ukrývá zas jednou
K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.