Dneska je poslední den, kdy jsi ještě dítě. Naprosto přesně si vybavím okamžik, kdy jsem tě poprvé uviděla. řekla jsem...fuj...ne, to jsem nechtěla říct, jen jsi byl hrozně červenej a opatlanej a šklebil ses na mně...po chvíli tě přinesli vykoupanýho a já jsem k tobě natáhla ruku a ty ses jí chytil...a byla jsem tvoje...koukal ses na mně jako bys mi chtěl říct - neboj, to zvládnem, já ti budu pomáhat...bylo mi tolik co teď tobě a o životě jsem věděla jen to, že to není a nebude nikdy snadný...Moc jsem se snažila bejt aspoň dobrá, jestli ne nejlepší...a těch probrečenejch nocí, když mi došlo, že asi nejsem...Teď jsi o hlavu větší než já a někdy si nejsem jistá, kterej z nás je ten dospělej...Ale vím, že to rozhodnutí pustit tě do svýho života bylo jedno z nejlepších co jsem kdy udělala. Děkuju, že sis vybral právě mně a prosím tě, i když už budeš oficiálně dospělý...buď pořád aspoň trochu moje miminko...já ještě nemám dost... Miluju tě, prdečku! Tvoje pyšná máma