Za křídla motýlíza prach vílídala jsi rozmarnězávoj bílýna prach se rozpadlykřídla i vílí prachzbylo jen zklamáníslzy a taky strachZa slůvka vtíraváza věty větvenédala jsi srdce svétaky sny zmámenéPuklo jak kameníco v ohni leželovíc už se nezměníco stát se neměloZa pěťák z podšívkyco kdosi zahodildala jsi - co kdybya on je zasadilZáplava naděje s tisíci poupatybrzy se pomějekdo sklidí - já a ty...
Wolfinka
trochu jsem se lekla, esi není o mě... ale jaká troufalost... tvůj styl má kouzlo v tom, že lehce popíšeš i nejtěžší životní situace a čtenář si toho "skoro" ani nevšimne,,, hravost zejména