Práve som spala,prebudila som sa a civela do stropu,hovorila som si,takto mi bude lepsie,zostanem lezat este desat minút.Mám tolko toho na práci,ale copretiahla som sa a pozorovala drobné konárestromu, tiene a nic ma nenapadlo,ziadna myslienka,zacalo mi byt horko,aký to bol vlastne sen ?Cestovala som vlakom,sedela pri oknea pozerala sa na smutné more podivuhodnostímojho pozadia...Potom si ku mne niekto prisadol a rozprávalo nás a bol snehovobiely.Nezálezalo uz na nicom,vsetci to vedeli.Chvílami sa mi zdalo, ze je to ako na televíznej obrazovke,cierne tony noci okolorovnakých hor , zahanbených,ze stoja tamkde stoja a znovu more.Vlak rútiaci sa dopredu ako vtáka ja som musela vstata bola som utahaná,ze vsetci z mojho výzoru zistili ako mi je...
miluška medvídková
život je jako vlak stále někdo přistupuje a vystupuje setkáváš se s lidmi a každý svým osudem tě ovlivní a někdo ti řekne slova povzbuzení někdo se zamračí a jde dál a musíš jet
K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.