Tělo jak kniha v duši jedno jsouco do ní napíšeš, tak slova obtisknou..Slova i pocity se hluboce vrývají,krev je inkoustem života, do duše vpívajíDuše je osudem co srdce žene, city jsou snem pro lásky rozechvěnéNadechni se a napiš krví osudu co láska pro tebe značí, zda je jen pohnutkou kde rozum jen stačíPokud je víc než jen rozumem chtění, prožij ji se vším chvíli i v roky zapomněníObejmi tělo co je pro tvou duši potěšením ať se chvěje, schouly se a otevři se citům do stále rostoucí nadějeNasaj teplo a prožívej ty chvíle co osud ti ke štěstí změní, upadni do chvil lásky, touhy zapomnění V rozkoši se svíjej z duše k tělu vytrženísmysly vnímej pocit těl touhy souzněníPohlaď lásku slovem činů něhy, miluj ji mořem co nemá břehyLáska, duše i tělo, jak dobrá kniha zůstávádrž ji pevně v sobě, dopisuj, opatruj, krev je citů vřavaSpontánnost, běs i touhy to v té knize nenípro rychlost prožitků vteřin světa zapomněníspontánnost duše, těl v nekonečném čase mimo tuto zemiUkaž okolí svou knihu jemné lásky, osudu chvění, hlas krve lásky nech vpít do listů těl co neznají jen snění…
miluška medvídková
co píše se v tvé knize osudu jen duše ví a tiše vyčkává až poznáš tu krásu, co dává ti láska tak piš a nečekej popiš tu knihu celou hlubokými řádky a křič žeš poznal cos měl a ještě víc
K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.